Ranní scéna před budovou školky v dánském Copenhagenu. Aut s rodiči za volantem přivážející své děti do předškolního zařízení je zanedbatelně málo. Bouchání dveří od aut se nekoná, zplodiny z výfukových plynů žádné, žádný prach zvířený pneumatikami. Cesty pro cyklisty jsou logické, promyšlené, Děti se při cestě do školky nadýchají čerstvého vzduchu, mají kontakt s okolím, jezdit ve městě na kole je pro ně od raného dětství přirozené. Vyrůstá z nich generace lidí, pro které je přímý kontakt s okolím, pohyb městem nemotorovým dopravním prostředkem, vztah k prostředí, ve kterém vyrůstají a budou žít, naprostou samozřejmostí. Vyrůstají z nich lidé, které města, aby byla udržitelná, budou naléhavě potřebovat.
Pro děti v Copenhagenu je normální nebýt zavřeni v autě, být na čerstvém vzduchu, vnímat prostředí, jeho atmosféru, být v přímém kontaktu s ostatními, pohledem, slovem, způsobem života. Jsou tak otevřenější, společenštější, bohatší. Žít v izolaci uzavřeného auta při každodenních opakujících se cestách, bydlení za zdmi, za ploty, na kraji města ........ pro děti to musí být nuda. Ale naše děti to třeba ani nevědí, protože jiný způsob života než věčně být někam převáženi autem, bydlet v izolaci za vysokými zdmi a neprůhlednými ploty, návštěvy supermarketů, multikin a fastfoodových zařízení, neznají. Přijímají je jako standard, aniž si to mohou uvědomit. Špatné příklady, které jim dáváme, přebírají. Zcela určitě je nejběžnější větou, kterou naše malé děti od nás nejčastěji slyší: "Dej pozor, ať tě nepřejede auto". A přitom by každý den mohly zažívat a slyšet zcela jiné věci.
Výchova k otevřenosti, přirozené sounáležitosti s prostředím, ve kterém žijeme, které sdílíme. Z auta se tomu nenaučíme. Auto je důležitým dopravním prostředkem, avšak nikoliv nezbytným pro každodenní cesty městem.
Žádné komentáře:
Okomentovat