Druhá velká budějovická cyklojízda měla vyšší účast než ta loňská první, a to i přesto, že déšť ze zatažené oblohy hrozil každou chvíli spustit naplno a surový chlad cyklisty dost zaskočil. Na vyjížďku to rozhodně nebylo. Přesto byla účast vysoká (cca. 300 lidí). Překvapivý byl počet těch nejmenších účastníků, samozřejmě za doprovodu rodičů. Byli malými, ale velmi odhodlanými účastníky. Z pohledu jejich rodičů to nebyla jen tak prostá projížďka z čistého rozmaru, v pláštěnkách v sychravém podvečeru. Vydali se na ni se svými malými dětmi i v nečase, přestože povinností zajisté mají nemálo. Proč se tedy zúčastnili právě oni se svými dětmi? Rozhodně tím chtějí něco sdělit, vzkázat svým spoluobčanům a vedení města. Nechtějí totiž, aby jejich děti byli nesamostatné bytosti, které je třeba stále jen někam převážet v uzavřeném prostoru aut. Nechtějí je stále jenom vozit až do jejich plnoletosti, než si i dorostlé děti opatří řidičák a budou z nich zarputilí automobilisté, kteří po vzoru chování svých rodičů budou další generace dětí učit závislosti na: „Odvez mne, protože musíš“. Ti kdo se s dětmi VBC zúčastnili, dali jasně a možná až zoufale najevo, že tu ve městě jsou, že tu žijí, že chtějí, aby se jejich děti mohly po městě bezpečně pohybovat, aby byly samostatné, mohly samostatně jezdit do škol, za sportem, kamkoliv, aby nebyly jen neustále upozorňovány na to, aby dávaly pozor, že je něco přejede, jakmile vystrčí paty z domu. Je nepochopitelné, jak málo se přihlíží k přáním lidí jezdit po městě bez emisí, bez víření prachu, společně se svými dětmi, v kontaktu s ostatními. Mít možnost být v přirozeném pohybu každý den, na čerstvém vzduchu, při cestě do školy, do práce, do úřadu, do kroužků, vnímat své okolí, vnímat své město, své spoluobčany, utvářet si k tomu všemu vztah. Kolik dalších velkých cyklojízd a s jak vysokým počtem dětí se bude ještě muset konat, abychom se dočkali změn, aby byl zaveden vyvážený dopravní systém, vedoucí ke zlepšení stavu ovzduší a zdravějšímu životnímu prostředí? Systém, který zajistí bezpečné cesty pro alternativní druhy dopravy a všechny občany nediskriminovaně a bez rozdílu, demokraticky. Přitom by takové snahy měly být naprosto přirozeným úsilím politiků a těch, kdo jsou v pozici pro rozhodování, a to ze zásady a bez toho, že bychom se svých práv museli akcemi, jakou byla čtvrteční cyklojízda domáhat. Právo na čistý vzduch a bezpečný pohyb po městě, ve kterém žijeme, přeci nevyžaduje žádnou společenskou objednávku. Takový požadavek je základním právem dle listiny základních práv a svobod. Kolik cyklojízd ještě bude muset být, než se základní právo začne v praxi konečně uplatňovat?
Irena Šefčíková
Žádné komentáře:
Okomentovat