Developerský urbanismus

Waterfronts for all (nábřeží a břehy všem) je jedním ze směrů současného vyspělého urbanismu. Města v pojetí udržitelného života v novém století si výhod vodních toků cení a vyvíjejí velké snahy jejich přitažlivost maximálně podpořit a využít pro vytvoření atraktivního veřejného prostoru pro své obyvatele; dokonce i tam, kde v minulých stoletích byly s ohledem na hospodářské využití vodních toků břehy znepřístupněny (přístaviště, překladiště, sklady, doky) je trendem vrátit je lidem jako atraktivní, aktivní veřejný prostor. Břehy řek od nepaměti člověka lákají, mají magickou přitažlivost, voda je živel, soustředí se kolem ní život. 
Využití prostoru na nábřežích pro co největší počet obyvatel, vytvoření přirozených přírodních sportovišť, rekreačních ploch a parků (s výhodou možnosti levné závlahy), míst k přirozenému setkávání lidí vyhledávajících atraktivní cesty pro pohyb městem, vše co břehy a nábřeží mohou nabídnout současný moderní urbanismus využívá pro utváření měst pro lidi (vrácení měst lidem). 
Řešení veřejných prostranství, které "zdomácnělo" v jihočeské metropoli, je o celé století za současným pokrokovým pojetím a významným posunem v chápání urbánního prostoru. 

Posazení nové zástavby na samý kraj nábřeží, vyvýšení břehu jako protipovodňové ochrany a ponechání jen úzké stezky pro pěší a cyklisty je absurdní a nepochopitelné. Současné vedení města se nám na naše snahy o začlenění cyklodopravuy do uceleného dopravního systému snaží argumentovat tím, že město již dostatečné cyklostezky vybudovány má a není co řešit. Jakou koncepci má současná "městská vládní garnitura" na mysli? Jaké možnosti rozšíření těchto cest podél břehů skýtá, aby mohlo sloužit pěším i cyklodopravě v budoucnu s celosvětově prognózovaným nárůstem městského obyvatelstva? Jaké možnosti využití nábřeží k pobytu a volnočasovým aktivitám nyní zazděný nejatraktivnější potenciál veřejného prostoru po takové "úpravě" může nabídnout?

Veřejný prostor, to nejcennější co člověk, tvor společenský, pro svou zdravou a přirozenou existenci potřebuje, se tak stahuje do úzkých cest a na balkony.To nejlepší, co břeh řeky může nabídnout je lidem (kromě pohledu z několika málo dispozičně atraktivněji řešených bytů) možná navždy upřeno. Přitom stačilo posunout linii zástavby alespoň o 30 metrů a veřejný prostor měl zcela jinou kvalitativní dimenzi a využitelnost. Pozemek byl a dosud je obecní. Vědomí obecního prospěchu cizí.

Foto vpravo: Otevřený, "velkorysý", avšak prázdný, nudný a nevyužívaný prostor ze zadní strany objektů umístěných těsně na hranici břehu zastaveného nábřeží. Lavičky instalované při severní fasádě domu nabízí posezení vždy zaručeně bez dopadu slunečních paprsků, celoročně ve stínu. Projekt hovořil o atraktivním bydlení v prostředí parku u řeky se všemi výhodami, které takové místo může nabídnout. Nenabízí.

Nudný, neaktivní veřejný prostor. Jak pro obyvatele přilehlých domů, tak pro pravidelné i náhodné kolemjdoucí. Přitom stačilo jen posunout stavební linii. Veřejný prostor mohl být součástí centrálního parku kolem řeky, veřejným královstvím. Není a nebude. Nikdy. Z nepochopitelného rozhodnutí na prahu 21. století, kdy moderní urbanismus hlásá: WATERFRONTS FOR ALL.

Břehy Dunaje v Ulmu, Baden-Würtenberg, Německo

Irena Šefčíková