Do práce na kole. Ale JAK?

Českobudějovická Vrbenská ulice, na které má svou adresu, tj. sídlo, kancelářské, prodejní a výrobní budovy řada firem (STRABAG, pekárny, plynárenský podnik atd.). Cesta do této části města znamená pro mnoho zaměstnanců podniků podél Vrbenské ulice projet úzkým "hrdlem" podjezdu pod železničním viaduktem. V dopravních špičkách znamená zúžený podjezd hromadění dopravních prostředků. A tak řidiči musejí čekat. Většina z nich v několika tunovém vozidle sama se svými sedmdesáti kilogramy váhy (jak říká prof. Pafto). Jistě je mezi nimi mnoho těch, kteří by při existenci vyhrazených cyklocest a krátkých vzdáleností mezi body A a B, volili cestu do práce na kole. Jak ale, když se pro ně cesty neřeší? Místo nich se budují další dopravní průtahy městem pro těžkou nákladní dopravu, protihlukové stěny a město se dělí a vytváří labyrint.
Je nám jasné, že projektanti pracují na základě specifikace zadání. Nicméně, jako odborníci mohou a mají vznášet protinávrhy, doporučení, příklady odjinud, vyžadovat doložení analýz pohybu lidí na řešených komunikacích. 

Široké chodníky, po nichž nikdy takové množství chodců, aby naplnili jejich kapacitu, chodit nebude. Finanční prostředky na rekonstrukci chodníků, nekoncepčně nelogicky řešených, nedotažených, přerušovaných jsou vyhozené peníze. A jedeme dál proti vývoji a směrům evropských a světových SMART CITIES.




Stále stejná přímá Vrbenská ulice, na níž sídlí řada firem a denně pendlují možná stovky zaměstnanců, má mnoho podob. Přímou a nepřerušovanou bezpečnou cestu  však pouze pro automobilisty. Vedení města dopravní situaci směrem k modernímu městu opravdu neřeší. Dalšími dopravními průtahy nás vrací zpět hluboko do počátků druhé poloviny 20. století.

Lipsko, Německo: do práce na kole? Snadné a rychlé. Dejte lidem cesty a oni na ně nastoupí.


Irena Šefčíková