středa 9. července 2014

Změny, změna budou? Jaké?


I takové jsou českobudějovické ulice. Pusté a prázdné. Dopravní špičky jsou jen ve "špičkách".

V pondělí 7. července se na českobudějovickém magistrátu konalo veřejné projednávání návrhu změn územního plánu města ČB ve vazbě na Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje.
Jedná se o změny pro město zcela zásadního a závazného dokumentu. Tedy nic okrajového, nic nepodstatného.
Prezentace a projednávání pro město tak důležitého dokumentu bylo svoláno na prázdninový den, kdy je mnoho obyvatel mimo město, v čase 15.00 hod., kdy je naprostá většina lidí v práci, nikde žádný plakát či informace na vstupu do radnice, na dveřích zasedacího sálu zastupitelstva, žádný nápis či upozornění, že se koná důležité projednávání a kde. Jak typické.

Přesto se zasedací místnost zaplnila lidmi do posledního místa. Přítomni byli novináři, rozhlas, jedna radní a dva zastupitelé, kteří se - zastupitelé (dle svých slov) o projednávání důležitého dokumentu, o kterém budou následně hlasovat na svém zasedání, dozvěděli náhodně, ze „sousedských“ řečí. Neuvěřitelné!

Prezentace projednávaného zákonného dokumentu začala dle litery zákona. Čtením textu plného zkratek a číselných označení území, lokalit, návrhů, řešení. Na podporu suchých čísel a zkratek se nejdříve konala projekce map v malém měřítku, kterým téměř nikdo v sále nemohl rozumět a nerozuměl.

První dotazy a podněty se týkaly přání populárnější formy prezentace na podporu výkladu pro veřejnost tak, jak je připravují města, která jsou v komunikaci s občany daleko dále (např. francouzská Remeš, Vídeň, Stuttgart, jejichž publikace jsme měli možnost vidět).

Zájem ze strany občanů o porozumění projednávaného dokumentu vedl k přistoupení k dotazům okamžitě po přednesení jednotlivých bodů dokumentu. A dotazů měli přítomní mnoho. Rozvoj města, územní plán, kam město směřuje je zajímá a rádi by se projednávání zásadních věcí účastnili již na samém počátku jejich zrodu, nikoliv na samém konci již vyřešených situací a změn v závazném dokumentu.

Opakovaným a zásadním dotazem na řadu věcí bylo: Proč děláte něco, co nechceme, co si obyvatelé města nepřejí.
Odpovědí bylo: A jste vy přítomní v sále dostatečným reprezentativním vzorkem?
Přítomní BYLI dostatečným vzorkem. Přišli o prázdninách, v pracovní době, nikoliv bez úsilí si zjistili, že se koná důležitá věc, která byla jen suše oznámena na úřední desce, na niž ani zastupitelé nebyli důrazně upozorněni. Přišli lidé, kteří mají o své město zájem, chtějí být slyšeni. To je činí dostatečně reprezentativním vzorkem, když jen mizivé procento jejich zastupitelů přišlo na veřejné projednávání tak zásadní věci.

Opakovanou starostí přítomných bylo, aby navrhovaná řešení nepřinesla zvýšený hluk, zdraví škodlivé emise a nepřivedla těžkou nákladní dopravu do míst, kde bydlí.
Jednou z odpovědí jim bylo, aby si šli stěžovat k developerům, od kterých koupili pozemky na stavbu svých obydlí v místech, kde dle ÚP mají vést dopravní cesty.
Není však povinností rady města a zastupitelů řešit urbanistický koncept a hledět na jeho důsledné dodržování?  Aby nevznikaly obytné lokality tam, kde jsou dopravní tahy plánovány, aby proti nim pak ze strany obyvatel nevyvstal odpor.
Argument cíleně zavádějící. 90% plánované komunikace vede v některých místech již celé století existující zástavbou.

Neustále bylo opakováno, že v zásadě platí územní plán z roku 2000, který má dle nového zákoníku být pouze „překlopen“, aby vyhověl liteře jeho ustanovení. Bylo zmíněno, že ve své části navazuje na ÚP sousední obce Litvínovice, což jej činí ještě závaznějším. Přítomní Litvínovičtí však uvedli, že proti ÚP jejich obce podávají petici, jeho schválení si nepřejí.

Nabízí se vážná úvaha. Územní plán starý 14 let, který od doby nabytí své účinnosti zaznamenal zastupiteli odhlasovaných 65 změn, neztratil tím již svou legitimitu? Nemá být nově přepracován? Svět v posledních desetiletích chápe význam měst v novém pojetí jejich funkce. Vidí je jako místo k životu.


Příklad prostranství kolem vlakového a autobusového nádraží v ČB řešeného prioritně z pohledu aut.

Praha má například vizi, čeho chce dosáhnout v příštích 20. letech: „Aby město bylo bezpečné pro dospělé i pro děti, s dostatkem místa a zeleně pro odpočinek, jízdu na kole, s čistým ovzduším …. Jak vizi realizovat? Novým způsobem plánování pro lidi.“

ČB radnice s občany města komunikuje nedostatečně, především nenaslouchá a neprezentuje své představy v samém počátku procesu plánování a projektování. Veřejné diskuze na zásadní témata týkající se budoucnosti našeho města se stále nekonají. Ty, které jsme jako spolky iniciovaly a vedly, probíhaly, bohužel, téměř bez přítomnosti radních a zastupitelů. O komunikaci s veřejností dosud nebyl zájem.



Zda podzimními volbami dojde ke změně je na nás. Nikoliv jen tím, že půjdeme k volbám a budeme volit, nýbrž tím, zda se v nás probudí občanská odpovědnost a budeme se o věci veřejné povahy zajímat v průběhu celého volebního období a činnost zastupitelů, které si zvolíme, sledovat a kontrolovat. Zda zvolení budou moudří a občané odpovědní a bdělí je věcí odpovědnosti nás všech.

Za Domovinu

Irena Šefčíková

Žádné komentáře: