Park u nádraží

Park u nádraží ve francouzském Besanconu (117 tis. obyvatel). Dobře založený, pečlivě udržovaný, oku lahodící, příjemný k posezení, zcela jistě se v něm cestujícím dobře čeká na vlakové spojení a místním prochází. Příjemná přístupová cesta do města (nikoliv však hlavní a jediná). Za parkem začínají ulice s klasickými francouzskými obytnými domy s kavárnami restauracemi a bistry v jejich parteru, se všudypřítomnými pekařstvími nabízejícími skvělé pečivo, kde Francouzi rádi tráví volné chvíle, svůj den začínají ranní kávou, setkáním s přáteli, čtením novin, v ulicích kde také malí obchodníci nabízejí své zboží. Příjemný městský kolorit a město žije.

Pohled z parku na nádraží. Není důvod, proč musí být přednádražní prostor nutně prostředím hlučným, hektickým, nepříjemným, kterým všichni jen rychle procházejí. Místem, kde se rádi zdržují ti, kteří hezká prostředí vzdali. Jde o koncept a filozofii utváření místa. Park před nádražím jako krásno, které návštěvníky města vlídně přivítá. Samozřejmě, prostor má svou danou dispozici, nicméně v jiném pojetí dopravního systému preferujícího individuální automobilovou dopravu by i zde "přednádraží" mohlo mít betonovou podobu. Nemá.

Na parkové a zahradní úpravy jsou Francouzi mistři. Na smutné hřbitovní túje snad ani nikde nenarazíte.

Záchytná parkoviště za hradební zdí. Město jich má více. Promyšlené systémy, žádné dopravní zácpy. Plynulý dopravní provoz. Město, kde se lidem dobře žije. 

Šef.