Když mluvíme o cyklodopravě .....

...... jde nám o podobná řešení, jako ukazuje následující foto:

Jedna z křižovatek v Dánském městě  Aarhus

Téma cyklisté a cyklostezky je ve městě České Budějovice, tak jako v celém Česku, skloňováno poměrně často. Zřejmě však ne dost často a ne dost důrazně, aby se jím vedení měst a města začalo skutečně vážně zabývat. Je tedy nanejvýš na čase změnit pohled na cyklisty ve městě, přestat na ně pohlížet jako na sociálně slabší část populace, a na městskou cyklodopravu  jako na něco, co v systému obtěžuje, co je vhodné jen jako sport a pro účely turistiky, a začít systém cyklodopravy systematicky řešit a uvádět do praxe. Je mi jasné, že se jedná o náročný úkol jak z hlediska organizačních a stavebně-technických úprav, tak z pohledu propagace a reklamy zaměřené na lidi, kteří byli a jsou dosud zvyklí, že se vše podniká především na automobilovou dopravu.

Změna v pohledu na řešení dopravy ve městě nemá být útokem na automobilisty a na automobily jako takové. Auto je velmi užitečná věc. Sám jsme motorista. Kolik lidí by se však mohlo do svého zaměstnání dopravit jiným způsobem než jen autem? Vždyť kolo dokáže automobil skvěle doplnit. Důkazem toho je mnoho evropských měst, kde jsou cyklisté spolu s chodci na prvním místě a ostatní druhy dopravy se jim podřizují. Zcela logicky a samozřejmě, neboť města jsou především pro lidi a ne pro automobily.

Je třeba postupovat systematicky, vytvořit dlouhodobý, strategický koncept a naplnit jej. Současná nekoncepčnost a nesystematičnost vyvolává laxní přístup ze strany úřadů a nevybízí je ke kreativitě. A to je v současné době doslova mrhání potenciálem, který se tak velmi nabízí, jen jej uchopit a začít konat. 

Fragmenty současných cyklostezek často vedoucích „odnikud nikam“, cyklostezky zakreslené pouze na mapě, to je rozhodně málo. V letošním roce by měla být dokončena cyklostezka z Nemanic na Borek, další trasa z Rožnova  na Včelnou je ve fázi příprav. Odpovězme si ale upřímně: jsou tyto stavby důkazem toho, že se pro cyklisty ve městě opravdu dělá dost? Tvrdím, že nikoliv!

Je mi jasné, že bude zapotřebí politické odvahy k zahájení kroků pro zavedení cyklistické dopravy i do takových míst jako je Pražská, Husova, Novohradská nebo Okružní ulice. Nelze přeci zůstat jen u turistických cyklostezek podél řek a po odbočení z nich se znovu vydat do nerovných podmínek na cestách s automobily. Je potřeba začít o cyklistice uvažovat nejen jako o sportu či volnočasové aktivitě. Cyklistům ve městě je třeba nabídnout kvalitní, bezpečnou a ucelenou síť cyklostezek.

Kolo není druhořadý dopravní prostředek, něco méně než automobil, motocykl, autobus nebo vlak. Je jednou z variant. Má mnoho pozitiv: je ekologické, má nízké provozní náklady a umí být velmi rychlé. Na kole prospíváme sobě i svému městu. Jde zkrátka o to najít rovnováhu, abychom se ve městě cítili co nejlépe, dýchali čistý vzduch, užívali si toho dobrého, co člověku město může nabídnout.

V řadě měst se dávno odhodlali podniknout významný krok a podpořili právě cyklistiku. Radní a zastupitelé těchto měst také měli strach z toho, jak budou lidé na změnu reagovat. Především automobilisté. A jaké jsou výsledky? Není znám jediný neúspěch. Zastavte člověka, který jede do práce na kole, na ulici v Berlíně, Kodani nebo Amsterdamu, a položte mu otázku, zda by chtěl přesednout z kola zpět do auta. Nepochopí, proč se jej ptáte, a odpoví vám: „Jasně že ne!“ A pokud se zeptáte proč, odpoví, že na kole je to prostě nejrychlejší.

Cyklodopravu je třeba chápat jako budování něčeho velmi užitečného a rentabilního, něčeho co se potvrdí jako skvělá investice do budoucnosti města. Cyklodoprava hraje důležitou roli při řešení mobility ve městě. Je to osvědčená a potvrzená forma. Fungující systém! Jiní to za nás již dávno vymysleli a úspěšně zavedli. Na nás je inspirovat se, převzít fungující model, maximálně vhodný právě pro naše město ležící v rovině, kde napojení na již existující turistické cyklocesty může velmi pomoci i sportovně založeným mimoměstským, kteří v jarních a letních měsících rozhodně rádi využijí alternativní možnosti.

České Budějovice v roce 2011 podepsaly „Uherskohradišťskou chartu“, která má za cíl města přátelská k cyklistům. Co se od té doby zrealizovalo? Jaké je povědomí lidí o této chartě? Jaká je aktivní cyklopolitika města? Kolik odborníků se jí zabývá?

Jsem optimista a věřím, že byť město nabralo zpoždění, nakonec se brzy odhodlá záměr realizovat.  Chci se dočkat toho, že mé děti budou jednou jezdit do školy na kole a sami. Po vyhrazených bezpečných cyklopruzích, třeba právě po Pražské třídě, aniž bych měl strach, že se jim něco stane v kolizi s automobily. Jsem přesvědčen, že hovořím o blízké budoucnosti. Všichni, kdo cestujete s otevřenýma očima, mi rozhodně dáte za pravdu. Město, ve kterém se žije dobře, okamžitě rozpoznáme. Má přátelskou, otevřenou atmosféru, dobře se v něm pohybuje a žije. A o to nám jde a musí jít.

 Berlín-pohoda před budovou Pergamon muzea

Mgr. Lukáš Kosička

Autor  si při stážích v rámci studia jazyků v zahraničí a na svých pracovních i soukromých cestách všímá způsobu života ve městech, jak to dělají jinde, a jako mnozí z mladé generace, kterým není lhostejný vývoj v zemi, kde se rozhodl žít, by rád svým svou občanskou angažovaností  přispěl ke změně starých překonaných stereotypů k lepšímu.

Foto: archív Lukáš Kosička