 |
| Náměstí Přemysla Otakarea II., České Budějovice v čase konání vánočních trhů |
Úspěšná v základní a
nejdůležitější věci, konala se na fóru, kam patří. Na půdě radnice.
Úspěšná v tom, že auditorium
zaplnilo celou zasedací místnost zastupitelstva.
Úspěšná v tom, že se do
šíření informace o konání tohoto důležitého setkání zapojilo mnoho lidí a
média.
Úspěšná v tom, že lidé
přišli přednést své názory, představy, přání, svou přítomností jasně dali
najevo, že je problematika cyklodopravy zajímá.
Přítomní se shodovali
v jednom: přejeme si důstojné, bezpečné, rychlé, co nejméně přerušované a
logické cesty pro nás cyklisty, které stále neexistují.
Musíme uznat, že za posledních 20
let pro cyklistiku, tedy turistickou, stezky kolem řek pro rekreační účely vybudovány
byly a výborně slouží (a měly by se každým rokem prodlužovat a propojovat
okolní obce s městem). Tedy se udělalo. Ovšem nestačí neustále odkazovat
pouze na ně s tím, že jsou jakoby páteřní, a cyklisté z nich všude
sjedou, aby dosáhli svých cílů ve městě. Jenže ne všichni je mohou využít, nastoupit
na ně, a když z cyklostezek kolem řek sjedou, dostanou se do cest automobilů,
kde nejsou vůbec chráněni. Cyklisté pak jezdí formou přirozených cest lidí, což
by nebylo špatné, kdyby se přitom nutně neporušovala pravidla. Jezdí se po
chodnících, pro dosažení cíle se po daných komunikacích jakoby „žongluje“.
Jízda mezi automobily není bezpečná, což nikdo nezpochybňuje. Cyklisté
jsou proti automobilům bezbranní a automobilisté je v provozu logicky
nemají rádi. Děti se pak již vůbec nemohou městské dopravy na kole zúčastnit,
ani s rodiči, protože děti na chodníku, rodič mezi auty – představa
nepředstavitelná. Jak se pak mají naučit účastnit se městské dopravy jinak
než na zadním sedadle automobilu svých rodičů a prarodičů. Aplikujeme tak na ně sociální izolaci v každodenní praxi od raného věku.
A všichni to víme, vědí to
odborníci, úředníci, politici, projektanti a na logické dotazy proč to nemůže
být jinak, jako obdivujeme na příkladech odjinud, následuje jen neustálé
zdůvodňování, že to není u nás možné, protože jsou tu vyhlášky, zákony,
nejednoznačnosti, prostě nelze. Ale proč? Máme politiky
v zastupitelstvech, v radách měst a krajů, vládu, parlament. Přeci
není možné, aby se při troše vůle nedaly nesmyslné právní úpravy upravit, aby
upravené sloužily lidem, abychom pro několik ustanovení bránících logice věci,
která lze změnit nemuseli neustále kroutit hlavou, jak to nejde, jak to nemůže
být jako v Holandsku, Německu, Dánsku, Itálii, Francii. Copak nejsme
součástí Evropské Unie?
Při diskusi byla prezentována
mapa města se zakreslenými dílčími existujícími a plánovanými úseky cyklostezek,
avšak na ucelený koncept, jasnou a srozumitelnou vizi kam město směřuje
dopravní politiku se zaintegrovanou cyklistickou infrastrukturou se odpovědí
nedostalo. Nebylo ani od koho (škoda, že jsme diskusi naplánovali do doby
dovolené, náměstkyně primátora, mající na starosti dopravu – naše chyba).
Na dotazy na konkrétní ulice,
konkrétní místa, nedotažené či nekvalitní cyklostezky byly většinou odpovědi
typu, že zákon, předpisy, vyhlášky nedovolují.
Jak velmi bychom si přáli, aby při
diskusích byli přítomni nositelé politických rozhodnutí, urbanisté a přednesli
nám své vize, jaký koncept města si představují, jak má vypadat za 15, 20 let.
Existuje nemalá část veřejnosti, která je připravena nést spoluodpovědnost,
pomoci při prosazování vizí, jestliže jejich konkrétní podoba bude výsledkem
společných debat a konsensu.
Jak rádi bychom příště byli
přizváni na veřejnou diskusi, která by byla nikoliv o tom, jak to není možné, ale
o tom, co všechno je a bude možné.
Dočkáme se už příště více „ano“
než „ne“? Začne se konečně tým odborníků zabývat intenzívně promyšlenou
cyklodopravou v našem městě?
Pokrokoví urbanisté se shodují. Bicykly mají
jasnou budoucnost. Bez nich to ve městech nepůjde. Tak proč to naplno nerozjet
již nyní?
 |
| Amsterdam, Holandsko |
Irena Šefčíková
Žádné komentáře:
Okomentovat