Kde je vůle, tam je cesta

Sídliště v dánském Copenhagen

Nikoliv jen možná, ale zcela určitě by se českobudějovické sídliště Máj nemuselo dožít násilných střetů kvůli nesnášenlivosti jedněch k druhým. Říká se, že ze špatného prostředí nic dobrého nevzejde a vzejít ani nemůže a naopak, že dobré prostředí, krásno, v nás vzbuzuje to lepší v nás. 

Sídliště Máj, České Budějovice

Lidé si k hezkému prostředí vytvoří kladný vztah. Mají tendenci jej chránit, protože jsou v něm šťastni. Jde o pocit štěstí, po kterém všichni toužíme. Ve svých životech, které jsou nám na tomto světě darovány, si přejeme prožít jej v krásnu. Vzděláváme se a pracujeme, abychom to "někam dopracovali". Abychom si "něco pořídili", abychom si tohoto světa užili v příjemném, krásném prostředí.
Budoucnost však nebude jen o tom mít svůj vysněný domov, dům, svůj dream house, ale bydlet ve vysněném sousedství, dream neighbourhood. Prožít svůj život ve svém soukromí obklopeném příjemným veřejným prostorem. Všichni si přejeme být ve svých životech šťastni. Nebudeme však šťastni, když vyjdeme z domu a budeme jen muset dávat pozor, aby nás něco nepřejelo, aby nám někdo něco neukradl, abychom nedýchali špatný vzduch, nepohybovali se v neatraktivním, špinavém prostředí, nehleděli na neatraktivní stavby a zamračené spěchající kolemjdoucí lidi.

Naprosto všichni a každý z nás, i když z různých pozic a s různými možnostmi, máme potenciál přispět k tomu, aby prostředí, které nás obklopuje, bylo hezké, abychom se v něm cítili dobře, bránili jej, hájili a zastávali se jej, nedopustili, aby se v něm rozvinulo něco, co nás vzájemně rozděluje a znepřáteluje. Abychom nebyli nevlídnými zamračenci, nýbrž veselými, přátelskými lidmi. Je to vše o nás, o lidech!

Město potřebuje zeleň. Ve městě je třeba myslet zeleně, zeleně a zeleně. Město potřebuje stromy. Mezi stromy ani velké množství aut nepřipadá tak velké. V zeleni se jakoby vytratí. A dále: bez cyklodopravy města budoucnosti nebudou životaschopná. Budou existovat jako města automobilů, avšak nikoliv jako města pro lidi. Města potřebují, aby prostředí v nich bylo vytvářeno pro lidi, aby se v návrzích stále myslelo, že věci mají sloužit lidem. Za všech okolností musí být na prvním místě člověk. 

Je tak nesmírně důležité, mít si ve veřejném prostoru kam sednout, mít možnost setrvat, kde postát, mít na co hledět, být obklopeni místy, kde je člověku dobře. 

Panelové domy na českých sídlištích nejsou architektonicky a technicky tak zajímavé a atraktivní jako domy na nově vybudovaném sídlišti v dánském Copenhagehu. Velikost prostoru mezi jednotlivými objekty se často neliší od prostoru na snímcích. Rozdíl je v úpravě veřejného prostoru, v množství stromů, v zeleni a možností sezení. I české paneláky by mohly být v parku. Není možné, že v nich nežijí lidé, kteří by se rádi starali, kteří by rádi s městem spolupracovali na vylepšení prostředí. Kteří by rádi byli i na sídlišti velmi šťastni. Neřešený, nezkrášlovaný veřejný prostor v lidech zabíjí zájem o něj. Z nezájmu pramení lhostejnost, nevšímavost, vandalismus, násilí.

Problém je a není jednoduchý. Jde o celkovou filozofii pohledu na život. Jak chceme žít, čemu dáváme přednost, co je pro nás důležité. Umíme si odříci každodenní cesty autem po městě, které je navíc v rovině, které leží na soutoku řek, má veškeré atributy být atraktivním, zajímavým, zeleným, přátelským k člověku, plným zajímavých zařízení pro každodenní volnočasové činnosti, s množstvím přírodních sportovišť na březích řek, volných přístupů k vodě, množstvím atraktivních posezení, tj. venkovního mobiliáře, nesčetnými pouličními kavárnami a stromy a květinami a keři a lidmi, kteří mají ke svému prostředí vztah. 

K tomu je však zapotřebí mnoho práce, politické práce, terénní práce, osvěty, nesčetně drobných finančně nenáročných vylepšování, po stech každoročně, vůle politiků pracovat pro občany a nikoliv jen pro svou stranu, a ono to půjde. Věříme v budoucnost, v potenciál mladé generace. Je třeba jen umět zformulovat myšlenky, nápady, přednést je na správném místě, jít za svým cílem, zvednout hlas nikoliv jen jednou za čtyři roky při volbách, být aktivními občany, lidmi, kteří se starají. Nevěříme, že v Čechách to nejde. Jde. Protože kde je vůle, tam je cesta. Velmi záleží na přístupu našich politiků k občanské společnosti a věříme, že i to se již brzy začne měnit. 

Irena Šefčíková
Foto: Copenhagen