Věci se dají změnit ....

Vracíme se k jednomu příkladu nedávno postaveného rakouského sídliště. Dětské hřiště v centrálním prostoru, vybudované současně s dokončením obytných domů. Rodiče mohou být se svými dětmi hrajícími si na hřišti v kontaktu také z balkónů či z bytů v přízemí. Hřiště vytváří jakési komunitní centrum, kde se obyvatelé mohou v příjemném prostředí setkávat, pobývat se svými dětmi venku v bezprostřední blízkosti svých příbytků. Budování a zkrášlování veřejného prostoru je samozřejmostí a krásný prostor lidé v něm žijící vnímají, působí na jejich estetické cítění, udává standard.

Prostor mezi budovami navrhoval odborník, architekt krajinář. Veřejný prostor jako součást projektu. Logický, přirozený postup. Nejde jen o to, že máme byt a co všechno si do něj dáme. Stejně důležité, ba důležitější je, v jakém prostředí se náš byt nachází, v jakém prostoru se pohybujeme, když svůj příbytek opustíme.  

Snímek vlevo: českobudějovický obytný komplex "Luční jez", stejného stáří jako sídliště shora. Dva různé světy, dokonce nepříliš vzdálené. Kdysi mezi námi byla uzavřená státní hranice, ale již není. Je kde "opisovat", napodobovat, snažit se a zlepšovat. Obyvatelé Lučního jezu jsou převážně mladé rodiny s dětmi. Nevěříme, že nemají zájem věci změnit. Když město netvoří, pak by zkrášlování okolí domů a čtvrtí mohly, měly převzít spolky a komunity obyvatel městských částí. Chceme tyto věci, mimo jiné, s radnicí ve veřejných debatách diskutovat.

Proč žít krátké desítky let, které jsou nám všem na tomto světě vyměřeny, v prostředí nevábném, když vše lze změnit a vytvářet krásno, prostředí v němž bude dobře nám a našim dětem, které posílí vnímání kvalitního standardu. Musí však být společenský zájem, snaha, píle, správný mix vůle na obou stranách: radnice i veřejnosti. 

Sídliště ve Freiburgu in Breisgau, DE

Irena Šefčíková