Součástí naší expozice na náměstí v Den mobility
2016 byl dotaz směrem k dětem:
K našemu stanovišti pro vyjádření pocitů do dětské
pocitové mapy přicházely děti ve skupinách po čtyřech a vždy za celou skupinu se k otázce
vyjadřovaly.
Jak dotazování dopadlo?
Na 62 lístcích
s odpovědí vždy za skupinu 4 dětí bylo přání chodit/jezdit do školy především S KAMARÁDY pěšky, na koloběžce, na kole, autobusem.
9
odpovědí žádné kamarády neuvádělo, z nich byly:
2
lístky s jednoslovnou odpovědí: autem
3
lístky s odpovědí: limuzínou, z toho jedna „vstávat v 10 hodin a
jezdit limuzínou“
4
lístky s odpovědí: vrtulníkem nebo stíhačkou
1
lístek uváděl přemisťování se myslí z jednoho portálu do druhého
Z naší malé
statistiky vychází:
62 x 4 = 248 dětí by si přálo být samostatnými a
chodit do školy s kamarády.
5 x 4 = 20 si jich přeje jezdit autem
Vyjádření, že
vrtulníkem, stíhačkou, přes portály, bereme jako recesi.
V každém
případě je to na pováženou. Proto slyšte, slyšte, rodičové. Mnohdy dle nás, to
nejlepší, co pro naše dítka konáme, z jejich pohledu to nejlepší není.
Velmi smutné
a velmi na pováženou je postesk jedné z dívek:
„Chtěla
bych chodit do školy pěšky, ale nemám s kým“.
Irena Šefčíková
Žádné komentáře:
Okomentovat