Z periférie od lesa do škol do města

Příklad z nově vybudovaného bydlení na periférii

"Mnoho věcí je důsledkem faktu, že průmyslová města v Americe byla obrovským traumatem. Vytvořili jsme si hlubokou averzi vůči celému konceptu města, městskému životu a všemu co s tím souvisí. A tak začala být vytvářena předměstí. Vily v přírodě zprvu podél železničních tahů. Lidé tak mohli užívat vymožeností města a navečer se vracet do přírody, a to tehdy nebyly v blízkosti žádné supermarkety. Byla to opravdu forma venkovského bydlení. Co to časem přineslo, byl nástup masivní přeměny a něco naprosto neměstského. Venkovská sídla se stala karikaturou vesnických obydlí v karikatuře venkova. A to je ta obrovská agonie předměstí a jeden z důvodů, který celý ten trend dovedl až k paradoxu. Trend totiž nepřinesl to, co již přes půl století slibuje."

James Howard Kunstler (americký urbanista, spisovatel a filozof)

Odpolední rodičovské sdružení v ZŠ Grünwaldova. Chodník před školou "spontánně" přeměněn v parkoviště. (Konstrukce chodníku a dlažba rozhodně nejsou dimenzované na váhu automobilů)

     V ZŠ Grünwaldova v Českých Budějovicích se právě koná rodičovské sdružení Na rohu Grünwaldovky potkáváme  mladého muže, který i přes déšť přijíždí na rodičovské sdružení na kole. Na naše ocenění  jeho sportovního ducha se rozpovídá: 

     "Jsem rodilý Budějčák, ale dvacet let jsem žil v Praze. Před několika lety jsme se s manželkou rozhodli žít v Českých Budějovicích. Mám to město rád a cením si, že nemusím trávit mnoho času v autě. My s ženou do práce můžeme jezdit na kole, děti mohou do školy chodit pěšky. Nedávno jsem byl po letech na třídním setkání spolužáků . Když viděli, že jsem přijel na kole, dívali se na mne téměř se soucitem, že jsem to nikam nedopracoval, když nemohu přijet autem. Nechápali, že to je má volba pohybovat se po městě kolmo a nesedět za volantem. V hlavách mnoha lidí je auto demonstrací společenského statutu a měřítkem úspěšnosti. Ale tak to není. Bydlím ve městě. Zvolil jsem si město pro život svůj a mé rodiny. Město má veškerou potřebnou vybavenost. Podniky, školy, zařízení pro sportovní vyžití, zájmové kroužky, má divadla, kina, zdravotnická zařízení, parky, řeky. Má volba nebyla periférie, protože jsem městský člověk se vším všudy. Chci své město užívat. Izolovaný život za plotem na kraji města mne neláká. Nechtěl bych své děti ráno v garáži posadit do auta a v koloně pomalu projíždějících aut je každodenně vysazovat před vchodem do školy. Kde mají jaký pohyb? Co po cestě do školy vidí a prožijí? Jaké kontakty mohou  navazovat? Jaké podněty zažívat? Vždyť je tím o mnohé připravím. Chci je vést od mala k samostatnosti. K tomu patří i cesta do školy, kterou absolvují sami, autobusem nebo pěšky. Vidím v tom velké pozitivum města. Hodně lidí to ale nechápe".

     Při našich aktivitách v rámci iniciativy DOMOVINA za živé město České Budějovice potkáváme mnoho mladých lidí, kteří jsou stejného názoru jako zde citovaný rodič mířící na třídní schůzku na kole. Je příznačné, jak všichni nad současným stavem povzdechnou a jak situaci hodnotí jako těžko změnitelnou, protože, jak říkají: "Většina lpí na zastaralých stereotypech a nejde to změnit". Skepse je podporovaná tím, jak vedení města až donedávna výhradně podporovala  rozvoj periférií a s tím související dopravní infrastrukturu pro individuální automobilovou dopravu. Masivnímu nástupu automobilů budování infrastruktury logicky nestačí. Koupit auto je věcí okamžitého rozhodnutí. Budování příslušné infrastruktury věcí dlouhodobého plánování a výstavby. 
      Automobilisté nejsou spokojeni a kritizují nedostatek parkovacích ploch ve městě a zácpy trvající hodinu ráno a hodinu odpoledne. Kritizují neprávem. Město pro automobilisty dělá hodně, jenže problém je v něčem jiném. Město se po staletí vyvíjelo pro život v něm a pohyb lidí, nikoliv automobilů. Nárůst automobilové dopravy v posledních dvou desetiletích město zkrátka nedokáže pojmout. Není na to dimenzované. Prostý fakt, který si automobilisté odmítají připustit. Bude-li se vedení města nadále ubírat cestou vytváření infrastruktury hlavně pro auta, bude to mít za následek ústup aktivit a v konečném důsledku zchudlý společenský život. Je totiž potvrzenou a uznávanou pravdou, že rychlý provoz má za následek město bez života.

      Všichni máme možnost věci změnit. Musíme však začít myslet v zájmu života nás lidí a nikoliv jen v zájmu cest automobilů. Na nositelích politických rozhodnutí a urbanistech leží velká odpovědnost za rozvoj města. Obě skupiny musí nezbytně naslouchat názorům veřejnosti a opírat svá rozhodnutí o sociologické průzkumy. Postupy a plány investorů a developerů musí být v souladu s plány odborníků na urbanismus. Město musí mít vize na mnoho let dopředu a urbanistický koncept nezávisle na tom, která politická strana jako vítěz voleb převzala vedení města.
      Na rozhodnutí nás všech pak je, zda své město chceme spoluutvářet. Je na na naší spoluodpovědnosti jaké město předáme našim dětem. Bude to město plné lidí a života nebo městská kaše protkaná cestami pro automobily a neživá. Je to naše svobodná volba zda přejdeme na život dle zdravého rozumu či budeme setrvávat na "hodnotách" nezdravého konzumu.

Irena Šefčíková
OS Domovina